Dýně je velmi oblíbená zelenina, ze které připravujeme nejrůznější pokrmy, většinou pečené nebo vařené, zejména na podzim, kdy je snadno dostupná. Existuje mnoho odrůd dýně vhodných pro různé způsoby úpravy. Když vaříme pro sebe, často přemýšlíme, zda se o některou surovinu můžeme podělit se svým zvířetem. Může se tedy dýně objevit i v psí misce?
Výživové hodnoty dýně
Dýně jako surovina rostlinného původu může být cenným doplňkem BARF stravy. Abychom však psovi neublížili, podávejme ji pouze příležitostně a nikdy ji nepoužívejme jako náhradu individuálně doporučených doplňků stravy nebo léčiv. Dýně se skládá převážně z vody, takže její přidání zvyšuje vlhkost připraveného krmiva. Je lehce stravitelná, ale stejně jako každou novou surovinu ji doporučujeme zavádět pomalu a postupně, abychom vyloučili nesnášenlivost. Dýně je zdrojem vlákniny, díky níž podporuje činnost střev a pomáhá udržovat správnou konzistenci stolice. Obsahuje beta-karoten, prekurzor vitaminu A, který podporuje zdraví kůže, imunitního systému a správný zrak. Díky obsahu draslíku podporuje činnost svalové a nervové soustavy. Dýně dodává také vitaminy E a C, které působí jako antioxidanty a chrání buňky před oxidačním stresem. Jde o nízkokalorickou zeleninu s velmi malým množstvím tuku, proto ji lze podávat zvířatům s nadváhou. Není však zdrojem bílkovin, které pes potřebuje v každodenní stravě; základem krmné dávky musí i nadále zůstat maso.
Jak dýni podávat?
Chceme-li mít jistotu, že bude dýně pro psa bezpečným doplňkem, podávejme ji v malém množství a pouze příležitostně jako součást krmné dávky. Přesné množství závisí na tělesné hmotnosti a individuální snášenlivosti. Vždy ji také započítejme do celkové bilance stravy. Sledujme, zda se u psa neobjeví znepokojivé příznaky. Musí jít o čistou zeleninu bez přidané soli, cukru či jiného koření. Dýně by neměla být smažená; nejlepší je uvařit ji ve vodě nebo v páře a rozmixovat. Pokud chceme koupit hotové pyré, zkontrolujme jeho složení. Nesmí obsahovat žádné přísady, například sladidla, jako je xylitol, který může způsobit otravu. Nedávejme psovi dýňové lívance ani dýňový koláč. Pozornost věnujme také vzhledu syrové dýně. Pokud doma ležela příliš dlouho, vypadá zkaženě nebo jsou na ní stopy plísně, ihned ji celou vyhoďme. Ke konzumaci není vhodná ani hořká dýně, protože může obsahovat vysoké množství škodlivých kukurbitacinů. Požití většího množství může vyvolat příznaky otravy ze strany trávicího traktu, například zvracení nebo průjem. Pokud má pes onemocnění žaludku, jater nebo střev, podání dýně konzultujme s veterinárním lékařem, zejména s ohledem na množství vlákniny.
Dýně v trávicí soustavě psa
Účinek dýně na trávicí soustavu závisí na množství vlákniny, které obsahuje, i na množství podané zeleniny. Bylo zjištěno, že dýně jako bohatý zdroj vlákniny pomáhá udržovat správnou konzistenci stolice, zvětšuje její objem a podporuje správnou střevní motilitu. Vláknina může pomáhat při průjmu, zácpě, diabetu nebo příliš vysoké hladině tuků v organismu. Navozuje také pocit sytosti, což je důležité zejména při redukční dietě. Samotná dýně však nikdy nebude jediným zdrojem vlákniny pro psa, protože by jí bylo nutné podat velké množství, které by organismu neprospělo. Mohlo by dojít ke snížení vstřebávání některých živin z potravy, například bílkovin, a následně ke vzniku deficitů. Studie zaznamenaly zvýšení počtu prospěšných probiotických bakterií v trávicím traktu psů, kterým byla podávána směs obsahující inulin, psyllium a dýni.
A co semínka?
Dýňová semínka mají kvůli vysokému obsahu tuku vysokou energetickou hodnotu. Obsahují však prospěšné nenasycené mastné kyseliny, vitamin E a také zinek, fosfor, železo a hořčík. Dbejme na bezpečnou formu podání: semínka musí být sušená, vyloupaná, ideálně rozdrcená a smíchaná s krmivem, aby se snížilo riziko zalknutí. Používejme je spíše jako příležitostný doplněk. V domácí stravě se někdy jako doplněk používá také olej z dýňových semínek, především k podpoře stavu kůže a srsti, močových cest a prostaty, zejména u starších psů (podpůrný účinek).
Zdroje:
- National Research Council. (2006). Nutrient requirements of dogs and cats. The National Academies Press. https://doi.org/10.17226/10668
- U.S. Department of Agriculture, Agricultural Research Service. FoodData Central. https://fdc.nal.usda.gov/
- Spears, J. K., & Beloshapka, A. (2024). Evaluation of pumpkin and inulin using canine- and feline-specific intestinal in vitro fermentation assays. Journal of Veterinary Internal Medicine, 38(1), 530. https://doi.org/10.1111/jvim.16913
- Freeman, L. M. (2017, September 1). The problem with pumpkin. Petfoodology, Cummings School of Veterinary Medicine at Tufts University.